O rozhovor jsem Haničku požádala proto, že jsme se pěkně zapotily na cestě za jejím zdravějším JÁ. Hanka je důkazem, že když je člověk odhodlaný, důvěřuje a komunikuje, tak vždy dojde do svého cíle. Cíl nejde splnit za měsíc, opravdu je to dlouhá trnitá cesta, na níž zkratky nikdy nefungují.

Rozhovor s Haničkou (33 let)

Hani, začněme tím, proč jste se rozhodla mě oslovit?
Byla jsem v zoufalé situaci, kdy jsem se dopracovala ke 100 kg. Na internetu jsem hledala nějakého dietologa, nutričního, výživového poradce. U vás jsem našla samé pozitivní recenze. Tak jsem se rozhodla to zkusit.

Překvapilo mě, že opravdu se nezabýváte jen hubnutím, ale vzdělání máte komplexní. V minulosti jsem žila v Praze a dostala jsem spoustu doporučení na různé dietology a poradce. Nikdy jsem neměla pozitivní zkušenost. Například u jednoho jsem musela zapisovat 3 týdenní jídelníček, pak jsem přišla na kontrolu, celé mi to proškrtal, řekl, že vlastně nic nesmím a poslal mě cvičit každý den vedle k důchodcům na rotoped. Pořád jen řešil hubnutí, ale neptal se okolo, co mám za starosti, zdravotní problémy, jak jsem se k tomu dopracovala, proč vlastně jím. Naopak u vás jsem pochopila, že tento komplexní přístup máte.

Co bylo tím důvodem, že jste se rozhodla pro změnu?
Mnoho zdravotních komplikací. Dělalo se mi zle po jídle, měla jsem těhotenskou cukrovku, kterou po porodu už nikdo neřešil. Začala jsem přibývat na hmotnosti a začaly problémy s klouby. Navíc jsem po operaci čéšky, takže jsem měla hodně omezení, což nešlo dohromady se starostí o ročního prcka.

Jak to máte v tuto chvíli s těmi koleny?
Největší extrém to byl před půl rokem, kdy jsem malého nosila až jsem bolestí skoro brečela. V tuto chvíli jsem zhubla přibližně tolik, kolik váží on, takže je to svým způsobem lepší. Dnes si už konečně dřepnu, předtím jsem nezvládla ani to.

Jaký byl vývoj vaší hmotnosti?
Celý život jsem měla problém s váhou. Když jsem se vdávala, měla jsem kolem 70 kg, ale to byl rok 2010, že jo… (smích). Během 5 – 7 let to lítalo pořád nahoru a dolů. Do té doby jsem byla zvyklá cvičit. V roce 2016 jsem měla úraz s kolenem, což mi znemožnilo pravidelný pohyb. Tak jsem se dopracovala na nějakých 95 kg. Vždy jsem nahodila nějakou keto dietu, mléčnou, vaječnou dietu, apod. Dokonce jsem cvičila hodinu denně na orbitreku, i když jsem ho měla zakázaný. Prostě hrozné, nefungovalo to. Poté jsem otěhotněla, v těhotenství jsem přibrala asi jen 5 kg. Když jsme spolu začínaly pracovat v květnu 2019 měla jsem okolo 100 kg.

Říkala jste, že jste trpěla těhotenskou cukrovkou. Jak se vám projevovala?
Protože mám tetanii, myslela jsem si, že to jsou její příznaky. Pořád jsem doplňovala hořčík, i gynekolog mi to doporučil kvůli mojí anamnéze. Cítila jsem často brnění prstů a nohou. Ráno jsem měla silné omdlévající stavy. Pořád jsem to přisuzovala tomu hořčíku. Pocit na zvracení nebyl těhotenský, ale jako po té nejhorší kocovině. Když jsem pořád omdlévala a dávala nohy nahoru a hořčík nepomáhal, bylo mi to divné.

Na gynekologii mi udělali test na těhotenskou cukrovku, který vyšel pozitivně. Dodržovala jsem doporučení a stav se dal do pořádku. Poté v  porodnici vůbec nerespektovali to, že mám mít ještě půl roku diabetickou dietu. Spíše si ze mě ještě utahovali a říkali: „No tak to možná v Praze, to u nás ne…“. Nosili mi marmeládu, bílé rohlíky, buchtičky s krémem. Tak jsem to přejala tak, že asi opravdu nemusím nic držet, že jsem asi moc citlivá. A ze dne na den jsem začala jíst normálně.

To, že je mi pořád špatně jsem přisuzovala porodu. Ale bylo mi divně i po normálním jídle. Třeba takové hrozny jsem asi rok nejedla, teď jsem si je dala s jogurtem a začalo motání hlavy, v noci jsem se budila, musela jsem pít, měla jsem sucho v krku, pořád žízeň, návaly, byla jsem zpocená i v zimě. Dala jsem si normální jídlo a do hodiny začalo brnění a motání hlavy, že jsem si musela sednout.

Šla jsem k místnímu diabetologovi. Hned zahlásil, že mám cukrovku, a že mi dá tabletky. Že pak zvýší dávky a pak stejně skončím na inzulínu. Žádná starost o to, jak se stravuji, jak žiju, jestli mám nějaké stresové stavy. Nic. Poroto jsem šla zpátky k mému diabetologovi v Praze, pak jsem našla i vás a začaly jsme spolu pracovat.

Co jste čekala od našeho sezení?
Já se ho bála. Měla jsem strach, že se bude opakovat moje negativní zkušenost s poradci. Že mi řeknete, že dělám všechno špatně, že si musím nakoupit samé mango, avokádo a kokosový olej, že to budu mixovat s kokosovým mlékem a do toho sypat kurkumu (smích). Obávala jsem se, že budu muset pořizovat drahé potraviny, že dostanu univerzální jídelníček. Mám tak špatné zkušenosti, že jsem si ani neuměla představit něco pozitivního. Naštěstí opak byl pravdou.

Jak probíhala naše první schůzka?
Bavily jsme se o mém běžném jídle, co jím, jak často jím. Ani jsme neřešily tolik množství, ale spíše druh potravin. Proč jím, jestli mám hlad nebo ze zvyku. Jak to máme v rodině, jaký máme ten běžný život. To je to hlavní, co si pamatuji. Pak jste mi ukázala, jak vypadá takový jídelníček a já byla v šoku, že ta jídla jsou z běžně dostupných potravin. Že se to dá vymyslet v jakékoliv cenové relaci a podle toho, co má člověk zrovna doma. Není to 7 hodinová příprava malého talířku jídla.

My se pak domluvily, že vám vytvořím výživový plán. Vyhovoval vám? Resp. dostavila se ta očekávání?
Očekávání se dostavilo. Na několik týdnů šla hmotnost dolů a cítila jsem se lépe. To bylo v létě. Poté se mi hubnutí zastavilo, a i když jsem měla léky od diabetologa, pořád jsem měla ty stavy, že se mi motala hlava a nebylo mi dobře po některých jídlech, i když byly zdravé a vyvážené. Do října, než jsem měla první sezení u mého diabetologa v Praze, jsme zkoušely ještě jídelníček upravit, ale pořád se to nedařilo. Diabetolog mi pak diagnostikoval prediabetes (zdravotní stav předcházející cukrovce).

Já pořád přemýšlela, co s vámi. Mrzelo mě, že jednak nehubnete a druhak, že je vám pořád zle. Ačkoliv věda má dostatek důkazů o pozitivním vlivu nízkosacharidového stravování na diabetes, sama jsem to na žádném klientovi neměla vyzkoušené. Byl to pro nás obě experiment, já jsem přece jen „stará škola“ a novoty ve výživě nejsou jen tak (smích). Ale pustily jsme se do toho.
Ano, daly jsme se do nízkosacharidového stravování. Ale v takovém vašem odlehčeném stylu. Žádný přísný extrém. Dokonce jsem si v tu dobu o tom četla a sama jsem vám to chtěla navrhnout. Údajně, aby si slinivka břišní odpočinula. Takže se mi ta myšlenka opravdu líbila.

Než jste se do toho pustila, dostala jste ode mě dostatek informací? Nešla jste do toho poslepu? 
Všechno jste mi polopatisticky vysvětlila. Hlavně k té každé surovině, proč tam je, co tvoří v těle za potřebné látky, proč ji mám kombinovat s tímhle, aby to mělo nějaký efekt v těle. Vše bylo odborně, ale přitom lidsky vysvětleno.

Jak se vám nyní na nízkosacharidovém stravování pracuje s výživovým plánem?
Právě začínám experimentovat s recepty. Když mi chyběl knedlík, našla jsem si ho v low carb variantě, apod. Dobře se mi s jídelníčkem pracuje, zkouším nové alternativní mouky. Z počátku jsem se držela hodně striktně, ale teď zkouším i svoje recepty. K jídelníčku se vždy můžu vrátit kvůli množství. V různých receptech je uvedeno na kolik je to porcí, ale nevím, jestli jsou doopravdy vhodné i pro mě. Tak se vždy v rámcovém jídelníčku inspiruji, kolik toho dát, abych toho neměla příliš nebo málo. A funguje to.

Jak se nyní cítíte? Přineslo to výsledky?
Přineslo, a doufám, že ještě další přinese (smích). V květnu jsem si říkala, že by bylo fajn zhubnout aspoň 5 kg. Teď se cítím úplně skvěle, nemám hlad a do toho hubnu. Okolí se ptá, co dělám, jestli nejsem nemocná, ale že přitom nemocně nevypadám (smích). Vidím pozitivní výsledky jak tady, tak i u lékaře. Ten vám dokonce vzkazuje, že vás zdraví a smeká před vámi. Děkuje za váš dlouhodobě udržitelný a zdravý přístup bez koktejlů a pilulek. Líbí se mu i vaše varianta nízkosacharidového stravování 🙂

Pochvala od pana doktora mě moc těší. Děkuji. 🙂
Kolik kilo máte v tuto chvíli dole?
V květnu 2019 jsem začínala na 100,6 kg a nyní tam je 88 kg. Vy neřešíte tolik hmotnost, ale především tuk. Když jsem u vás začínala, měla jsem 42 kg tuku. Dnes jsem se dostala pod 30 kg, celkem tedy -12,2 kg tuku.
Edit: kontrola byla 24. 2. 2020. Před pár dny mi Hanka posílala zprávu, že její váha ukazuje 86 kg, takže jede pořád dál.

Můžete na závěr shrnout váš aktuální zdravotní strav? 
Zdraví je mnohem lepší. Především zátěž na klouby se snižuje. Péče o malého je snazší. Není mi zle a nemotá se mi hlava. Co se týče cukrovky, hodnoty mám na té nejnižší hranici cukrovky, sice stále mám prediabetes, ale pořád jsem nedostala cukrovkářský průkaz, který tam pořád v kartě leží. Ještě nenadešel jeho čas, a věřím, že už ani nenadejde.

Hani, co byste vzkázala ostatním, kteří ještě stále uvažují nad tím, že vyhledají některého nutričního terapeuta? 
Určitě se nesmíte bát prvního kroku. Nestyďte se o sobě něco říct. Pokud to má být kvalitní spolupráce, člověk se nesmí bát o sobě říct hodně osobních věcí. Je důležité narazit na někoho s kým je schopen takhle pokecat a popovídat si jako u kafe. Opravdu to tady není jako při maturitě, člověk není zkoušený, ale musí si uvědomit, že mu chcete pomoct. Takže určitě udělejte první krok a nebojte se. Pak vydržte prvních pár týdnů nebo i měsíců, aby se to zaběhlo, protože to není ze dne na den. Není to kouzlo. Vezměte si, jak dlouho člověk přibírá, nemůže to mít dole za týden. Ale rozhodně to za to stojí.

2. kontrola, dochází ještě k mírnému hubnutí

3. kontrola, přišlo přibírání

4. kontrola, po přechodu na LC

6. kontrola, aktuální stav